Je nutné, aby lidé přijali cíl vytvořit dva mírumilovné státy. Izraelský premiér se proto rozhodl stáhnout z Gazy.
Radikálové se snaží zabránit vzniku palestinského státu, protože demokracie je pro ně nesnesitelná. Klidně proto zabíjejí nevinné lidi. Hizballáh nesnese pomyšlení na existenci dvou států na středním východě, které by žili vedle sebe v míru. To raději napadne Izrael(Bush-USA).
Je důležité pochopit co všechno se děje a kolik se toho projednává. Spousty se toho děje v zákulisí. Jsme schopni uvolnit prostředky a použít je na řešení krize, na vytvoření vlády národní jednoty v Palestině. Musí mít pravomoci vyjednávat se všemi dohromady a ostatní musí respektovat základní pravidla vyjednávání. Hlavně mít silný vyjednávací mandát. To není o tom, že bychom se do toho nechtěli pustit (Blair-GB).
Všichni musí pochopit, že energie, ochota a odhodlání nechybí na naší straně a nechybí ani na straně pana prezidenta. nyní jsou před námi obrovské dveře s mříží,
ty my se musíme pokusit odemknout. Toť vše!(Blair-GB)
Některé zprávy se vydají a padá na ně akorát prach. Některé zprávy ve Washingtonu nikdy nikdo nečetl. Ale toto je naprosto opačný příklad (Bush-USA).
Já myslím ,že budete muset dávat pozor na to co tady říkám: („ten pokrok není tak rychlý, jak jsem předpokládal“) Jestli je potřeba změnit stávající situaci, proto aby sme uspěli v Iráku, tak my ji změníme (Bush, na otázku jestli je schopen přiznat chyby /neúspěch/ v Iráku).
Já si upřímně myslel, že uspějeme rychleji. Ta situace je bezpochyby tvrdá a otázkou je, jak to tedy nyní uděláme. Naším úkolem je také, jak to vysvětlíme lidem….
Jakmile bude irácká vláda schopna vládnout spravedlivě, nesektářsky, tak uspějeme. My se snažíme maximálně.
(Uzavírají svorně hlavní protagonisté: Prezident USA Georg Bush a Předseda vlády Velké Británie a Sev. Irska Tony Blair).
Nepatřím k velkohubým kritikům, ale ani odpůrcům, obou pánů, na druhou stranu nejsem trouba bez názoru na jednoho či druhého.
V dnešní době je trend, pokud dám dohromady souvislou větu (nejlépe s nějakým obsahem), vyjadřovat se k čemukoliv. Tištěná i internetová média k tomu dávají dostatek příležitostí (jasně – viz tenhle blog) a pisálci obžívají.
Jenže, milí naháčci, není to tak jednoduché. Stará poučka praví, že: „Kecy nemaj´ cenu“. Krásně je to vidět na obou pánech a jejich odpovědích na otázky novinářů z tiskovky, které jem se snažil co nejvěrohodněji zaznamenat.
Nechci být intelektuálním kopírákem a rozvíjet zde teze o tom, jak jsem díky tomu nad věcí. Spíš to ve mně evokuje myšlenky na to, v jakých dalších oborech a druzích lidského konání se něco podobného vyskytuje.
Týká se to opravdu většiny veřejně viditelných oborů? Tedy všech těch zpěváků, sportovců, novinářů, politiků a já nevím koho všeho ještě? Nerad bych na někoho zapomněl, aby se dotyčný neurazil. My postmodernisté neradi prodáváme kůži lacino. Každý má potřebu někam patřit (pařit?) a to, že momentálně máme kvalitu, krapet, vymlácené slámy (určitě proto, že peněz je jaksi málo), neznamená, že nestojíme za řeč.
Ale dost!
Přeju všem, aby dokázali kvalitu odhalovat. Nenechávali ji stát v koutě. Vím, že často nemáme čas a z práce už jdeme tak unavení, že doma se nám líbí být nakrmeni bez držení lžíce. Jenže také vím, že kdo potkává kvalitu už například v té práci, tak s nacházením krásy(kvality) nemá v osobním životě problém.
Nemusí pak poslouchat dva týpky jak nám s naléhavým výrazem a naučenou větou touží povědět něco o tom jaké je jejich zaměstnání, vypadajíc přitom jako oběti absurdně vyhlížejícího televizního pořadu, mluvené obdoby pantomimského předvádění nějaké činnosti a my ne a ne to pochopit… nebo my „už to pochopit, ale oni ne a ne přestat vysvětlovat a pomalu odcházet…“
I když… umět takhle pár akordíčků na kejtru, co vy víte, jak by to dopadlo?