Připadá mi, že všechna světla trochu pohasla a z dálky jakobych slyšel slabý hlas hrany. Díky tomu si vybavuji všechny důležité chvíle sého života.
Šero je na vzpomínaní ideální. Není ještě tma, ale paprsky slunce jsou tytam. Možná ani slunce nebylo vidět.
V šeru jsou všechny myšlenky nejjasnější. je to jako v kině. Nejlepší obraz. Člověk se v šeru vidí takový, jaký ve skutečnosti opravdu je. Nelze nic skrýt.
Nechce se mi věřit, že na tomhle moři mají majáky tak slabé světlo..
Stejně mně dřív než útes potká a sežere nějaká mořská potvora. Budu potvoře potravou, docela otrava mít to v hlavě takhl napřed. nepomůže uhnout doleva doprava, stejně si mě vždycky najde. Ani nemusí cenit zuby, aby se připomněla, sám se s ní včas spojím, pak mě pojí. jestli to za to stojí? Na to mám odpověď dvojí; jedna je nahá a druhá v kroji, první se druhé bojí.
Jsem běžísím pásem v tomhle stroji.
Jsem masem prohnaným masomlejnkem, z něhož nestihli udělat karbanátek. A houska už oschla a sezamová semínka se odrolila, spadla ze stolu. Pár se jich přilepilo zespodu na podrážku. Pan mcDonald se chytá za vlasy.
Nic nečeká tak dloho. Nic netrvá věčně. Nic totiž, mezi námi logicky (?) uvažujícími lidmi, neexistuje. Máme jasně daná pravidla a řád. Jak bychom asi mohli to nějaké nic definovat? Mohli bychom si na něj sáhnout? To sotva!
Mezi námi, opravdovými lidmi, není radno používat takovéto nicneříkající slova. Napsal jsem „nicneříkajícíů? Pardon. Chtěl jsem napsat „nesmyslná slova“. Jako věčnost. Nic a věčnost.
Nic nejsem a věčně mi to někdo připomíná.
Nic nejsem, ale věčně mi to někdo připomíná.
Jsem nic a věčně na to zapomínám.
Jsem nic a vděčně na to zapomínám.
Jsem vděčný a za nic na světě bych neodešel na věčnost.
Ještě ne!
Slabě si vzpomínám na to, jak to všechno začalo. stál tam nějaký chlápek a rukou naznačoval, abych šel k němu. Řekl: „Zaplať a můžeš se povozit.“
Zaplatil jsem (to jsem ještě nevěděl, že to byla jen taková nicotná /to slovo sem krásně pasuje/ záloha) a nasedl.
Ale znáte to. Řetízkovej kolotoč. Je to pořád dokola. Za chvíli se vám udělá špatně, ani se nemůžete vyzvracet. Měl jsem štěstí, že na centrifuze měli zavřeno.
To je ale atrakce.
Atrakce, infekce, injekce, fraktura a amputace. Úplná depilace, neúpná informace. Dlouhá konzumace, krátká abstinence, zákeřná intervence. Soustratstné kondolence. Účet v Živnobance. Pohřební věnce, oči uplakance osuší z dědictví mince. Pořádná porce. Guláš s osmi.
Když si neumeješ ruce, čeká tě pořádná infekce. To by znamenalo injekce, nakonec i amputace. Pořád dokola. Řetízkovej kolotoč. vždyť jsem vám to říkal. Štěstí, že se nakonec včas utrhnul.
Viděl jsem toho chlápka co mi prodával lístek, jak se mění v stále se zmenšující bod. Byl nakonec tak malý jako školní magnet, jako zkažený zub v tlamě mořský potvory. Až se změnil v nic. Věčně na to vzpomínám.
Na šeru je také příjemné, že mně není příliš vidět. v šeru je vůbec málo vidět na nedodělané karbanátky. Máte vůbec ponětí, jak se cítí zapomenutý skorohamburger? Že ne? Tak to ste asi nikdy nejeli na řetízkovém kolotoči.
A pracovali ste někdy u McDonalda? A v KFC? Taky nic?
Ale proháněli jste se někdy po vesnickém fotbalovém hřišti s pálkou na softball v ruce? Přihořívá co? Já věděl, že vám to nějak dokážu přiblížit. Ne nadarmo jsem odvozil tolik koleček drnů z příkopu do rokle. Ne nadarmo jsem vyplňoval topičské záznamy. Ne nadarmo jsem postavil přístřešek a zase zboural (já pražák!).
Ne nadarmo není nic zadarmo. Slevy nevedeme.
A je opět světlo.
Ještě nemá jasnou, zářivou barvu, ale je jasné, že se vrací. To máte jako s McBůčkem.
Doufám, že vám nevadí, když vás někdo tahá za nos? A co za fusekly? Taky ne?
Dobrá, dobrá. V tom případě si zítra zase napíšeme…
Ale až večer…