Vyasfaltovaná plocha, kde povětšinou děsně fouká s pletivem obehnaným po jejím obvodu a unimo buňkou se závorou u vjezdu.
Jestli se nepletu, tak by tento plac měl fungovat jako parkoviště aut řidičů-zaměstnanců jež se řinou do Prahy za prací. Většinou z jejího okolí, tak 30 až 50 km vzdálenosti je myslím maximum. To znamená, že ujedou třeba dvacet kilometrů na periférii a pak tak dobrých deset kilometrů přímo v „city“, než dorazí před brány zaměstnavatele, nebo své firmy. Nedokážu si představit, že to po prvních dvaceti kilometrech zabalí, způsobně vyhledá P&R a nechá tam své auto. Nehledě na to, jak by to vyřešil se síťovou jízdenkou? Platil by si roční předplatné? Stále rozvrkočený by hledal automat na jízdenky, aby do něj hodil vždy předem připravenou dvacku na lístek? Hromada jezdců také nejede po hlavních tazích, u kterých jsou parkingy nejčastěji a museli by si několik kilometrů zajet. Nemusím dlouho přemýšlet, abych vzpomněl zástupy manuálně pracujících ve službách, kdy auto je zároveň dílnou nebo kanceláří. Teď by ho dobrovolně nechali někde v polích a šli na metro zajíždějící do této stanice pouze každým druhým spojem, přičemž teplota v zimě na nástupištích líže hodnoty těsně kolem nuly.
Nevím, nevím…jak by řekl svým typickým tónem pan Klaus. Jako jediného zákazníka této služby vidím snad možná tak nějakého spořivce se škůdkou, který poctivě sleduje své osobní bankovnictví, má špatný spánek skrze slabě pochroumané zdraví – tudíž nelituje vstáváníčka o hoďku dvě dříve než jeho kolega jedoucí napřímo.
Kdepak, vážení!
Snad ještě sváteční návštěvníci Prahy, zvlášť ti z víkendu a ti co příjíždějí na výlet hromadně autobusem.
To proč je toto řešení tak zmiňováno, souvisí s tím, že tudy vede nejschůdnější cesta, které ovšem schází nejdůležitější moment: Jak k tomu lidi donutit. Donutit je, aby to dělali dobrovolně a rádi. A pravidelně. To je ze všeho nejdůležitější. Těžká robota, vašnostové. My jsme sice konzumenti, ale konzumenti pohodlnosti – ne zbožných přání!
Blog | Viktor Modr